No longer

16. února 2010 v 19:40 | xoxo
Ahoj:) Tak jsem ve zdraví přežila Valentýna. Ještě aby ne, vždyť jsem ho taky strávila sama.
Včera jsem byla v tý kose fotit, protože jsem chtěla odzkoušet nový foťák ale zapomněla jsem si rukavice takže jsem večer na icq psala pouze jedním zkřehnutým prostředníčkem, kterej se jako jedninej mezi těma ostatníma prstama zdál celkem použitelnej:) Příště nebo možná ještě dneska sem dám pár fotek..

....Chci vám se napsat něco, teda spíš jen část toho, o čem už dlouho přemýšlím...

Chci změnit svůj život. Fakt. Už mi je totálně ukradený co si o mě lidi myslí. Za cokoliv jsem se vždycky strašně styděla, nechtěla jsem mluvit před ostatníma, nechtěla jsem vystupovat na veřejnosti, neměla jsem se ráda. Teď se začínám mít ráda, je to ale všechno strašně težký, musela jsem začít od základu. Musela jsem se dopracovat k nejmenším detailům z mýho podělanýho života. Našla jsem si kámoše který mám strasně ráda, udělala bych pro ně cokoliv, a je to poprvý v mým životě, kdy cítím že oni by pro mě udělali to samé.Nikdy jsem neměla takové přátele, kteří by si mě vážili, držela jsem se jich jako klíště, protože jsem věděla že kdybych to nedělala, tak bych zůstala odstrčená, zapomenutá, šedá, prostě outsider. Cítila jsem, že pro ně prostě nic neznamenám, taky že teď, po dvou letech co jsem opustila základku se s nima prostě nebavím. Nemám tu potřebu, prostě si vzpomenu na to jak mě psychicky vydírali a týrali a jak jsem měla těžké období. To mě dost poznamenalo, odneslo to moje sebevědomí, zdraví, fyzicky i psychicky jsem na tom nebyla a nejsem dost dobře. Začala jsem si na základce ubližovat, sebepoškozovat a pokračuju v tom doteď. Není to žádnej emo styl nebo nějaká taková blbost, je to pro mně prostě jinej svět. Mám prostě pořád problémy s komunikací s lidmi, bojím se abych je nějak nezklamala, nebo abych je nenudila a dělám ze sebe šaška-a to je snad ještě horší. A to vše chci změnit. Dost jsem makala abych si vydobyla aspoň nějaky respekt na základce a bylo to dost těžký protože jsem byla vlastně typickej šprt co šel potom na gympl. Teď na gymplu je to o trošku jednodušší, mám kamarády co mě podrží, jsou tu lidi na úrovni. Tím nechci říct že lidi co nejsou na gymplu jsou špatní. Jen si myslím že určitě většina gympláků si zažila takový to "šprte!" období, takže si prostě už něčím prošli. Jenže ne všichni to nesou tak dobře, já jsem právě ten špatnej případ, kterej se neotřepe a jen tak se z toho nevyhrabu. Pokud jste se dostali až sem tak máte aspoň určitou částečnou představu o mým ne moc dobrým životě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.