Anybody help me... I´am out the plan...

11. dubna 2010 v 19:39 | xoxo
svd



Začínám od začátku. Teď budu žít ve svým světě.
Já budu umět říct NE. Už nikdy, nikdy sebou nenechám manipulovat.Přísahám. Nejsem žádná troska, žádná chudinka se kterou si NĚKDO bude dělat co chce. Už tolikrát jsem na to doplatila. Odteď říkám ne, když se mi to nelíbí. Neřídím se jejich pravidly.
Každej má právo na svý sny a na svůj svět. Já už ten můj objevuju tak mi na něj nikdo nebude šlapat.
Už poslední dva roky na střední jsem brala B. jako nejlepší kámošku. Ale teď jsem se začala bavit s lidma, kteří jsou uplně odlišní než ona. Zjišťuju, že život není jen o tom, přijít domů, nějak přežít víkend a zase škola.Bože co to je? Tohle je mládí? Ne. That´s not life.
Já vím, že poučky o tom co je život, jsou od holky, která se chtěla zabít, trochu mimo.
Nemůžu říct, že mně B. ničemu nenaučila...naučila mně jak neřešit školu, jak být zodpovědná,jak vycházet s lidma, ale to je asi tak všechno. Tyhle lidi znám už od malička, a kvůli B. jsem se s nima přestala bavit. Chybělo mi to. To oni mně naučili žít a užívat si to. Neřešit banální věci.
Teď vím, že ona by se za mně nepostavila. Myslím si, že přijde situace, kdy zjistím jestli to bylo opravdový přátelství. Ona netuší co to je.
Mohla bych sem napsat, jak mně štve, že J. se už asi pátý den neozval, ale tak tohle už nemůžu řešit. Já už nemám sílu. Cítím že už jeho zájem opadl. Ne, zařekla jsem se, že já už mu nenapíšu první. Když chce, ať to udělá, láska je věc, kterou si nikdo nevynutí. Nejde to. Je to zřejmě zákon přírody. Bohužel.
Někdo mi psal minule komentář ať ho zkusím brát jako dobrého kámoše a zkusit najít tu správnou notu. Beru si to k srdci. Tenhle vztah nejde brát vážně, když jsme spolu ani pořádně nemluvili. A když se mnou nechce mluvit. Já bych opravdu občas potřebovala vědět, na co lidi myslí. Chtěla bych vědět, jeslti si na mně někdy vzpomene během dne, stejně jako já na něj. Chtěla bych vědět jeslti mu poskočí srdce, jako mně , když mi pípne sms. Tohle jsou věci, který toužím vědět. Aspoň jednu z nich. Vždyť já nevím co mám dělat a na čem vůbec jsem.
Za pár týdnů do Francie, zas jinej svět. Budu bydlet v rodině, netuším co je ta holka zač, protože jedinej kontakt na ní jsem měla přes facebook, kde se nedávno smazala, bez toho aniž by mi něco řekla. Fajn. Mně je to všechno jedno. Jedu tam s M, která se mi zase vysměje za každou blbost. Která mně dokáže neuvěřiteně ponížit, a vedle který se cítím jako "ta druhá". Pokud mi tohle bude dělat, budu se bavit s někým jiným. A pokud se toho vůbec dožiju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ichos ichos | Web | 14. dubna 2010 v 16:02 | Reagovat

tak stastnou cestu a pekny pobyt ve Francii! Jinak je pravda, ze clovek si musi zivot uzivat a mit tak trochu svuj svet, rozhodne nenechat ostatni, aby mu ho narusovali nebo pretvareli. Rikat NE, delat radost sama sobe, ale zaroven to nejak vyvazit i s plnenim povinnosti a zodpovednosti. Tak bych to videla:)

2 Tessa* Tessa* | Web | 14. dubna 2010 v 17:20 | Reagovat

Čože ty ideš do Francúzska??
Hej, nedaj sa nikým ovládať, hovor nie ak chceš,rob všetko tak aby si bola šťastná ty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.